Před 130 lety se v Hamburku narodil německý novinář a pacifista Carl von Ossietzky. Už od mládí zastával demokratické postoje a později se stal členem politických stran Demokratische Vereinigung či Republikanische Partei Deutschlands. Působil v periodikách Das Freie Volk, Berliner Volkszeitung, Nation a Das Tage-Buch. Výrazně přispíval také do časopisu Die Weltbühne. V roce 1935 obdržel Nobelovu cenu za mír.
Carl von Ossietzky se narodil 3. října 1889 do rodiny slezských přistěhovalců. Už jako mladý se účastnil shromáždění pořádaných hamburskou SPD, na které doprovázel svého otčíma. Díky tomu získal vztah k levicovým idejím, pacifismu a státoprávním teoriím.
Před první světovou válkou pracoval jako pomocný písař u Hamburského okresního soudu. Zároveň vstoupil do Demokratische Vereinigung a Deutsche Friedensgesellschaft, čímž jen utvrdil své, na tu dobu poměrně nezvyklé, pacifistické postoje. V roce 1912 se stal spolupracovníkem časopisu Das freie Volk, do kterého předtím často přispíval čtenářskými dopisy. Krátce nato však vypukla válka a von Ossietzky musel narukovat. Ovšem ani služba v armádě mu nezabránila dál dopisovat do protiválečných listů. Jeho nejznámějším příspěvkem byl článek proti romantizaci a pokračování války, který vznikl po bitvě u Verdunu, ve které von Ossietzky sám bojoval.
Po demobilizaci se přestěhoval do Berlína, stal se generálním tajemníkem Deutsche Friedensgesellschaft a začal pracovat pro sociálnědemokratický plátek Volks-Zeitung. V roce 1924 se připojil k mírové organizaci Nie wieder Krieg! (Nikdy další válku!) a postupně prostřídal redakce týdeníku Das Tage-Buch a Montag-Morgen. Vrcholem jeho kariéry se stal časopis Weltbühne, kde byl nejprve redaktorem, poté šéfredaktorem a nakonec i vydavatelem. Díky tomu se stal jedním z nejvýznamnějších publicistů v období Výmarské republiky. Roku 1931 otiskl článek s informacemi týkajícími se tajného vyzbrojování Reichswehru (říšské armády), kvůli čemuž jej obvinili z vlastizrady a poslali do vězení. Na svobodu se dostal v rámci vánoční amnestie vyhlášené roku 1932. Ve psaní pro Weltbühne pokračoval i nadále.
V lednu 1933 se k moci dostala nacistická strana NSDAP vedená Adolfem Hitlerem. Carl von Ossietzky odmítl útěk do zahraničí, protože byl přesvědčen, že vězení je poslední forma nenásilného protestu proti novému režimu. Gestapo ho zatklo 28. února téhož roku a několik týdnů mučilo. Měsíc nato byla Ossietzkého Weltbühne zakázána a její šéfredaktor poslán do koncentračního tábora Sonnenburg, kde strávil necelý rok. Poté ho převezli do Papenburg-Esterwegen, kde byl i přes vážný zdravotní stav nucen tvrdě pracovat.
Po kampani vedené Ligou za lidská práva udělila komise norského parlamentu Ossietzskemu Nobelovu cenu za mír za rok 1935. V této době už byl však novinář hospitalizován v berlínské nemocnici s těžkou tuberkulózou a komise mu musela předat cenu v jeho nepřítomnosti.
Carl von Ossietzky nemoci podlehl 4. května 1938. Byl symbolem odporu proti násilí a krutostem nacistického režimu, stejně jako zbytečného válčení a krveprolévání.